Televizi lidem, NE stranám

20. výročí televizní stávky v roce 2000

Výstava unikátních fotografií, které vznikly během televizní krize na přelomu let 2000/2001 ve velínu ČT a při následných demonstracích na Václavském náměstí v Praze.

Foto: Jan Fišer

„Je důležité připomínat si výročí těchto událostí, zmínit důsledky a ukázat ji z pohledu tehdejších účastníků." Evžen Janoušek, autor výstavy

Úvod

O televizní krizi na přelomu let 2000/2001 se dodnes nepřesně mluví jako o krizi České televize. Události, které se tehdy nejen na Kavčích horách odehrávaly, však měly příčinu jinde – v politickém vývoji země po posledních parlamentních volbách. Vládní ČSSD a opoziční ODS uzavřely tzv. opoziční smlouvu, díky níž obě strany začaly uplatňovat společný vliv na chod země. Ten se promítl i do událostí kolem České televize, strany usilovaly o usměrňování nejvlivnějšího média.

12. prosince 2000 Rada České televize odvolala po několikaměsíčních sporech z funkce generálního ředitele ČT Dušana Chmelíčka a vyhlásila na jeho místo výběrové řízení s termínem pro podání přihlášek do sedmi dnů. Rozhodnutí Rady vyvolalo vlnu odporu u velké části pracovníků ČT, odborné veřejnosti a občanů, který vedl například k založení občanské iniciativy „Česká televize – věc veřejná“.

Situaci vyostřilo zvolení Jiřího Hodače 20. prosince 2000 generálním ředitelem ČT. Jiří Hodač o půl roku dříve působil na pozici ředitele zpravodajství ČT a za jeho éry došlo k rozepřím mezi ním a redakcí. Redaktoři zpravodajství proto Hodačovo zvolení nepřijali, označili jej za ohrožení nezávislosti veřejnoprávní televize a ustanovili Krizový výbor zaměstnanců ČT.

K redaktorům zpravodajství se přidala podstatná část ostatních pracovníků ČT, reprezentovaných Nezávislou odborovou organizací ČT, kteří na začátku roku 2001 vyhlásili stávku bez přerušení výroby a vysílání.

Jiří Hodač reagoval jmenováním bývalé moderátorky ČT Jany Bobošíkové ředitelkou zpravodajství. Bobošíková po odchodu z ČT působila mj. jako mediální poradkyně předsedy Poslanecké sněmovny Václava Klause Ta sestavila provizorní tým, který se snažil vyrábět tzv. autorizované zpravodajství. Nemožnost využívat pracovní prostředky redakce zpravodajství způsobila, že Bobošíkové zpravodajství působilo amatérsky a ve veřejnosti dostalo přezdívku Bobovize.

Generální ředitel se také rozhodl přerušovat vysílání zpravodajských relací vyráběných v budově zpravodajství ČT a nahrazoval je v éteru buď titulky o neautorizovaném vysílání nebo zpravodajstvím týmu Jany Bobošíkové.

Hodačovo vedení se zpočátku snažilo omezit redaktorům ČT přístup do budovy zpravodajství, později nechalo bezpečnostní agenturou uvěznit redaktory a další zaměstnance ve zpravodajském velínu.

Českou televizi také navštívili místopředsedové vlády Vladimír Špidla a Pavel Rychetský, aby se u Jiřího Hodače a protestujících pracovníků informovali o rozsahu krize.

Situací se zabývali poslanci, kteří odvolali Radu ČT, ale v dramatickém jednání schválili výrazné změny v zákoně o České televizi. Novela umožnila zvolit prozatímního ředitele a změnit kritizovanou proceduru volby Rady ČT, měla však problematická místa, například uzákonila schvalování výročních zpráv ČT Poslaneckou sněmovnou. Protože Jiří Hodač mezitím ze zdravotních důvodů odstoupil, Poslanecká sněmovna v zastoupení neexistující Rady ČT vyhlásila výběrové řízení na nového generálního ředitele ČT a na základě veřejného slyšení kandidátů ve sněmovně vybrala do této funkce Jiřího Balvína.

Televizní krize, jak se událostem začalo říkat, přivedla na začátku roku protestující veřejnost dvakrát na pražské Václavské náměstí, ale i na náměstí měst v dalších krajích. Veřejnost tak vyjadřovala svůj kritický pohled nejen na události kolem České televize, ale také na praktické politické dopady plnění tzv. opoziční smlouvy dvou politických stran ODS a ČSSD. Část veřejnosti se scházela na každodenních veřejných mítincích před budovou zpravodajství.


Ota Svoboda, redaktor kulturní redakce, říká Jiřímu Hodačovi: „My vás, pane Hodači, jako generálního ředitele neuznáváme.

Foto: Evžen Janoušek


Moderátorská dvojice Jiří Janeček a Iveta Toušlová sledují reportáž o zvolení Jiřího Hodače generálním ředitelem ČT.

Foto: Evžen Janoušek

Zárodek stávkového výboru. Karel Novák, Bohumil Klepetko, Jiří F. Potužník, Filip Černý a další.

Foto: Evžen Janoušek

Toto období nebylo pro ČT a zejména pro její budoucnost rozhodně nejšťastnější. Jiří Janeček (moderátor, pozdější generální ředitel ČT)

Veřejnoprávní televize by měla především sloužit lidem své země. Neměli by si ji tedy přivlastňovat ani její zaměstnanci, ani politici. A právě v této věci, s odstupem casu viděno, chybovali všichni. Na obou stranách barikády. A bohužel nejsem přesvědčená o tom, že by podobné tendence nadobro vymizely. Svoboda slova a nezávislost médií jsou velmi křehké substance. A je stále zapotřebí je střežit. Někdy i před falešnými proroky z jejich vlastních řad. Iveta Toušlová (moderátorka)

Bylo důležité do toho jít. Nevzdat to a říct, že je to k ničemu a nic se nezmění. Tahle rozhodnutí pak prostupuji do kolektivního podvědomí a krok za krokem vzniká nesebevědomá, zbabělá a narušená společnost. Daniela Drtinová (redaktorka)

Z velké části nekompetentní a jednoznačně dopředu dohodnutá volba generálního ředitele ČT Radou. Její jednání bylo nelegitimní, byl to pokus skupiny poslanců, kteří Radu volili, o dosazení loutkového managementu do veřejnoprávního média, zejména zpravodajství. Jiří František Potužník (redaktor)


Redaktor zpravodajství Patrik Kaizr vzrušeně diskutuje s nově zvoleným generálním ředitelem ČT Jiřím Hodačem.

Foto: Evžen Janoušek


Redaktoři zpravodajství diskutují o dalším směřování stávky. Redaktoři Otakar Svoboda, Daniela Drtinová a Filip Černý.

Foto: Evžen Janoušek

Vznik krizového výboru zaměstnanců ČT.

Foto: Evžen Janoušek

Dnes, více než kdy jindy, je vidět, že politické tlaky na média nebo jejich vlastnění oligarchy či politiky, je problém, kterým bychom se měli zabývat čím dál více. Patrik Kaizr (redaktor)

Byla to zvláštní doba, kdy jsme věřili, že pravda a láska…………jak říkal tehdejší prezident. Otakar Svoboda (redaktor)

Podle některých jsme byli s naší odhodlaností postavit se za nějaké ideály naivní. Nic bych na tom dnes neměnila. Daniela Drtinová (redaktorka)


Jana Bobošíková rozdává nepřizpůsobivým redaktorům výpovědi, někteří tuto akci ignorují.

Foto: Jan Fišer


„Jano, kvůli takovejm, jako jsi ty, jsme klíčema necinkali.“ Říká Otakar svoboda Janě Bobošíkové.

Foto: Jan Fišer

Jana Bobošíková se pokouší předat výpověď redaktorovi Petru Kopeckému.

Foto: Jan Fišer

Před 20 lety zaměstnanci ČT přestali respektovat pravidla demokratického právního státu. Zneužili veřejnoprávní obrazovku k prosazování osobních cílů. Vzhledem k tomu, že politici neměli odvahu rázně zakročit, vznikl dojem, že ČT je nedotknutelná. Není. A brzy se to ukáže. Jana Bobošíková (ředitelka zpravodajství jmenovaná do funkce Jiřím Hodačem)

Jediná předaná výpověď byla ukázkou amatérismu dosazeného vedení a podkladem k právní obraně zaměstnanců ČT. Petr Kopecký

Jana Bobošíková, dnes mimo jiné ochránkyně Mariánského sloupu, vtrhla bez mého vědomí o Štědrém dni 2000 se svým manželem „krizovým manažerem“ Bobošíkem do kanceláře, kterou jsem dosud užíval. Vyházela moje věci na vrátnici a zřídila si tam hlavní stan. Ještě týž den začala nadělovat protiprávní výpovědi, v čemž pokračovala na Boží hod. To nebylo předání vedení veřejné instituce, takhle se v 90. letech obsazovaly podniky za účelem vytunelovat je. Václav Klaus v téže době vyzval k privatizaci České televize. Howgh! Jiří Vondráček (v roce 2000 pověřený ředitel zpravodajství ČT)

Jediná předaná výpověď byla ukázkou amatérismu dosazeného vedení a podkladem k právní obraně zaměstnanců ČT. Petr Kopecký (redaktor)


O dění v ČT se začala zajímat domácí i zahraniční média. Tiskovým mluvčím redaktorů se stal Michal Kubal.

Foto: Evžen Janoušek


Za moderátory zpravodajských relací stál vždy „orloj redaktorů“. Také tím se zpravodajské relace odlišovaly od vysílání Bobovize.

Foto: Vratislav Hůrka

Redaktoři sledují konkurenční vysílání Bobovize.

Foto: Evžen Janoušek

Dny, kdy pro mě skončily devadesátky – nejenom v kalendáři. Divoká doba, o níž jsem se domníval, že už se nebude opakovat. Michal Kubal (redaktor)

Myslím si, že situace kolem televize je vesměs podobná jako před 20 lety. S tím rozdílem, že stávající vláda už v podstatě končí. Kope kolem, kde může. A občanská společnost dnes nemá tu sílu jako dříve. Musíme být obezřetní a chránit televizi i vlastními těly. Pořádat protesty a snažit se, abychom hodnoty, jež televize představuje, hájili, seč můžeme. Znovu jako před 20 lety srdnatě a statečně. Jan Ruml (politik)

Tak mladí a neklidní! Mysleli jsme tehdy, že je zle, ale ukázalo se, že může být ještě hůř… Jolana Voldánová (moderátorka)


Před budovou zpravodajství ČT se každý večer scházeli lidé, aby sledovali pořad Události stávkujících redaktorů a podpořili stávkující zaměstnance.

Foto: Evžen Janoušek


Redaktor Jiří F. Potužník, vedoucí redaktor regionálního zpravodajství ČT Adam Komers a redaktor Michal Kubal se stali nejvýraznějšími osobnostmi stávky.

Foto: Evžen Janoušek

Na podporu stávky vystoupili i politici rozpolcené ČSSD. Mluví Petra Buzková.

Foto: Jan Fišer

Nezávislá média jsou pro skutečně demokratickou společnost nejvýhodnější. To ovšem čeští politici za 20 let nepochopili, a proto mají pořád potřebu si novináře ochočit. Třeba tím, že do mediálních rad dosazují čím dál poťouchlejší lokaje. Adam Komers (vedoucí redaktor regionálního zpravodajství ČT a mluvčí stávkového výboru)

Svoboda slova a svoboda médií. Pro někoho možná jen příliš obecné, nabubřelé a vyprázdněné pojmy. Jenže maminka léčila chartisty decimované StB jen za pár textů, tatínek rozmnožoval Lidové noviny a bál se vyhazovu, mně za pár hlášek o svobodě rozbili policajti ústa. Mám čtyři děti. Nechci, aby se to vrátilo – ani v roce 2000, ani v roce 2020, ani nikdy. Se vší odpovědností toho, kdo má to štěstí a může si svobody slova užívat. Šel bych do toho zas. Jiří F. Potužník (redaktor)

Krize v ČT byla učebnicovým příkladem, jak zmanipulovat veřejnost ve svůj prospěch a své zájmy. V podstatě si zaměstnanci zprivatizovali veřejnou instituci pošlapáním práva demokratické společnosti. Jako zákonodárce jsem proti této zvůli byla sama. Dobité pozice zůstaly. Veřejnost nemá co slavit. Kateřina Dostálová


Na příkaz Jany Bobošíkové blokovala najatá ochranka dveře zpravodajského velínu s cílem dostat redaktory ven z velínu. Redaktoři mohli odejít např. na toaletu, ale nemohli se vrátit.

Foto: Jan Fišer


Adam Komers diskutuje s najatou ochrankou za asistence kamer.

Foto: Jan Fišer

Redaktoři vyřešili nejpalčivější problém. Chemické toalety dopravili oknem a umístili je ve zvukové režii. Na fotografii je Eva Rajlichová.

Foto: Evžen Janoušek

Nikdy nepřestanu být vděčný statisícům lidí, kteří se na obranu nezávislosti ČT a stávkujících redaktorů scházeli na Václavském náměstí, a dalším tisícům jinde po republice i před ČT. Věděli, jakou hodnotu politicky nezávislá veřejnoprávní televize představuje, a nechtěli o ni 11 let po revoluci zase přijít. Pro nás, redakci ve stávce, to byla velká podpora. Redaktoři dál vyráběli profesionální zpravodajství, zatímco se jim lidi dosazení skrze tehdejší Radu ČT některými politiky opoziční smlouvy snažili přes Vánoce rozdávat výpovědi. A věřte − když vás coby tehdejšího šéfredaktora této redakce např. kontaktoval major tajné služby, předvedl se, že ví, jak se jmenuje, jak je staré a kde se pohybuje vaše malé dítě, a končil slovy „no, nic, já jen, že máme informace, že na vás má být spáchaný trestný čin“ − nebyla to taková idyla, jak ji, možná účelově, ještě i dnes zlehčují ti, kteří tak s gustem mluví o přátelském přespávání ve spacáku v newsroomu zpravodajství… Bohumil Klepetko (šéfredaktor zpravodajství)


Podpořit signatáře Paktu solidarity a jejich požadavky přišly do ČT známé osobnosti kultury i dalších oblastí veřejného života. Svěrák, Hřebejk, Šiklová, Vaculík, Dušek, Kohák, Prokop, Uhlíř.

Foto: Evžen Janoušek

Smutné je, že nás to možná čeká znovu. Ochočení nezávislé televize a rozhlasu je třeba v zárodku vzdorovat. Zdeněk Svěrák (scénárista, režisér)


Jan Hřebejk, jako jeden z diskutujících, kteří přišli podpořit požadavky zaměstnanců ČT.

Foto: Evžen Janoušek

Každá taková krize ukáže zřetelně, kdo je kdo. A to je v něčem euforické, ale na druhou stranu také depresivní. Jan Hřebejk (režisér)

Stávkující podpořil i Jiří Dienstbier, za ním stojí produkční Martin Kudrna.

Foto: Evžen Janoušek

Převažoval u mne tenkrát pocit zklamání. Nemohl jsem uvěřit, že po deseti letech opět ožila arogance moci, kterou podporovalo stádo stranických kývačů, odmítajících dialog. Je smutné, že i po dvou dekádách někteří z nich stále sedí v poslaneckých či senátorských lavicích. Roman Bradáč

Bobovize, vysílání Jany Bobošíkové, normalizační svazácké funkcionářky a pak notorické kandidátky na nejrůznější významné funkce ve společnosti zprava doleva až po hlavu státu (snad pouze s výjimkou úřadu pražského arcibiskupa), vneslo do televizní krize před 20 lety nepříjemný zápach, evokující předlistopadové režimní vysílání. Jana Bobošíková nezapomněla na svou tehdejší porážku a objevila se znova za scénou, její mstitelkou měla být radní Hana Lipovská. Je dobře, že dnešní mladí lidé dokážou "bobovizi" říci rozhodné "ne". Tomáš Halík (kněz)


Tereza Engelová s Michalem Kubalem vytahují do zavřeného velína darované jídlo.

Foto: Evžen Janoušek


Zdeněk Velíšek a Petr Kopecký diskutují o průběhu stávky.

Foto: Vratislav Hůrka

Jako jediný přijal výpověď od Jany Bobošíkové Libor Dvořák. Napsal o krizi knihu Česká televize − věc veřejná aneb Zápisky teroristovy

Foto: Vratislav Hůrka

Byla jsem půl roku členkou zahraniční redakce a prožít něco tak zásadního v začátcích kariéry vás nutně ovlivní. Dodnes jsem pyšná na to, že jsme se byli schopni postavit nebezpečné politického hře a chránit svobodu slova. Jsem pyšná, že jsem dostala výpověď od paní Bobošíkové, a ještě víc na to, jak nás tehdy podržela veřejnost. Bylo až dojemné, jak se o nás lidé starali. Nosili nám jídlo a já ho tahala v kýblech na provaze nahoru na Velín. Televizní revoluce byla důležitým momentem ve vývoji české žurnalistiky a varovným signálem pro politiky, že s médii to lehké mít nebudou a že jejich ovlivňovaní je v dnešním kontextu ještě mnohem markantnější než před dvaceti lety. Tereza Engelová (redaktorka)

Nejhorší je, že dvacet let poté řešíme prakticky totéž: politik s autokratickými sklony by ČT nejradši osobně ovládl. Libor Dvořák (redaktor)

Tenkrát jsme zpívali: „Zloba, závist, zášť, strach a svár, ty ať pominou!“ Ach jo… Petr Kopecký (redaktor)


Moderátor Vladimír Kořen při vysílání zpravodajského pořadu 21.

Foto: Jan Fišer


Redaktorky postavené za moderátorem zpráv jako ověření pravosti vysílání zpravodajství z Kavčích hor.

Foto: Evžen Janoušek

Josef Maršál, Patrik Kaizr, Marek Wollner, Adam Komers a Jiří F. Potužník u okna zpravodajského velína.

Foto: Evžen Janoušek

Před 20 lety jsem měl ve zpravodajství na starosti pořad 21. Jako vedoucí vydání jsem chtěl, aby na začátku televizní krize seděly ve studiu proti sobě obě strany sporu − jak dosazený ředitel, tak zástupci kolegů, kteří s volbou už od začátku nesouhlasili. Bylo to eticky správné, žádné zneužití veřejnoprávní televize, nicméně po několika dnech vysílání Událostí i 21 nové vedení vypnulo a začalo vysílat odjinud. A nejen pro mě to byl důkaz, že dosazené vedení má jiné cíle než objektivní zpravodajství. Z té doby mám skvělou památku. S manželkou jsme si totiž ve vypjaté době dali k Vánocům dárek, že se budeme snažit o miminko, a za devět měsíců se nám narodila dcera Majda. Česká televize je svou novinářskou nezávislostí zcela zásadní pro českou demokracii. Vladimír Kořen


Zpočátku se zdálo, že na demonstraci na Václavském náměstí přijde jenom pár lidí.

Foto: Evžen Janoušek


Nakonec bylo zcela zaplněné, podle odhadů přišlo podpořit zaměstnace ČT více než 100 tisíc lidí.

Foto: Evžen Janoušek


Zaplněné Václavské náměstí při demonstraci 11.1.2001

Foto: Evžen Janoušek

KALENDÁRIUM

17. 12. 2000 Vznikla občanská iniciativa ČT – věc veřejná jako protest proti postupu Rady ČT.

20. 12. 2000 Rada ČT zvolila nového generálního ředitele ČT Jiřího Hodače. Vznikl krizový výbor zaměstnanců ČT.

22. 12. 2000 Protestní mítink pracovníků ČT v garážích přenosové techniky.

23. 12. 2000 Jiří Hodač jmenoval ředitelkou zpravodajství Janu Bobošíkovou.

24. 12. 2000 Před budovou zpravodajství na Kavčích horách se konal první mítink občanů na podporu vzbouřených zaměstnanců ČT. První vysílání zpravodajské relace produkované Janou Bobošíkovou a jejím provizorním týmem.

27. 12. 2000 Generální ředitel nechal na téměř 23 hodin přerušit vysílání programů ČT1 a ČT2.

31. 12. 2000 Na příkaz Jany Bobošíkové blokovala najatá ochranka dveře zpravodajského velínu, ve kterém uvěznilo na 50 pracovníků zpravodajství bez sociálního a stravovacího zázemí.

01. 01.2001 Nezávislá odborová organizace ČT vyhlásila stávku ČT bez přerušení výroby a vysílání.

03. 01. 2001 Až 100 tisíc lidí se sešlo na Václavském náměstí na demonstraci za nezávislost ČT. Obdobná shromáždění proběhla v Brně a v Ostravě.

05. 01. 2001 Kvůli situaci v ČT se mimořádně sešla Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR.

09. 01. 2001 Skončilo vysílání zpravodajství připravovaného provizorním týmem Jany Bobošíkové.

11. 01. 2001 Jiří Hodač rezignoval na funkci generálního ředitele ČT.

11. 01. 2001 Na Václavském náměstí a v dalších městech po celé republice se konaly demonstrace na podporu požadavků stávkujících pracovníků ČT.

12.−13. 01. 2001 Poslanecká sněmovna Parlamentu ČT na mimořádné schůzi schválila novelu zákona o ČT a odvolala Radu ČT.

10. 02. 2001 Nový generální ředitel ČT Jiří Balvín podepsal dohodu s Nezávislou odborovou organizací mj. o ukončení stávky ČT.

Veřejnost vyjadřovala velkou podporu stávkujícím zaměstnancům.

Foto: Vratislav Hůrka



Evžen Janoušek (1961), autor černobílých fotografií a výstavy, je kameramanem na volné noze. Natáčel doma i v zahraničí s nejlepšími reportéry zpravodajství a publicistiky.

Vášnivě se věnuje expediční speleologii a fotografování podzemí, v poslední době vytváří virtuální prohlídky jeskyní, dolů, vinných sklepů, ale i hrobek, které čeští egyptologové objevili v Abúsíru. Je autorem několika fotografických knih a výstav.

www.evzenjanousek.com

Jan Fišer (1958), autor barevných fotografií, se kameře věnuje od 15 let, amatérsky zkoušel natáčet s Admirou. V 1978 začínal jako kameraman ve Středisku vrcholového sportu a v roce 1990 byl u vzniku pražské NTV. Od roku 1993 natáčel a fotografoval v Indii pro Škodaexport. V 1996 zakložil produkční společnost Ars Humana zaměřenou na sociální život, kulturu a umění. V roce 1997 nastoupil jako externí kameraman do ČT a po 20 letech v ČT odešel do společnosti Seznam, kde dál natáčí a fotí pro svoje potěšení.

Doma vaří pro sebe i sousedy dobré pivo pod značkou Beerus Fanaticus, občas si pro radost maluje olejem na plátno.

fiser.jan@email.cz

Vratislav Hůrka (1947), autor barevných fotografií, je absolventem oboru umělecká fotografie na FAMU, ale za totality pracoval jako dělník na velkorypadle v Tušimicích. Teprve po sametové revoluci začal pracovat pro významné české televize jako kameraman. Natáčel reportáže v Čechách i v zahraničí. Dostal se do oblastí válečných konfliktů, přírodních katastrof, byl při návštěvách předních politiků, s kamerou navštívil 35 zemí světa.

Od mládí do dnešní doby neustále fotografuje a vytváří fotografické cykly, které vystavuje. Momentálně pracuje na cyklu nazvaném „Pásma, krajiny, obrazy“.

vratislav.hurka@seznam.cz



Záštity výstavy:

Děkanka fakulty sociálních věd UK Alice Tejkalové

ARAS - Asociace režisérů, scénáristů a dramaturgů

AČK - Asociace českých kameramanů

FITES – český filmový a televizní svaz

Organizátoři:

Evžen Janoušek

Milion chvilek pro demokracii

Sponzor:

NOO ČT Nezávislá odborová organizace ČT